O knize: 2017 / Polární noc visí nad poloostrovem Kola. Sluneční paprsky už dlouho nekoukaly do oken. Ráno bylo pošmourno a hlava ho neustále bolela, a proto Pavel Nikolajevič Larin často propadal melancholii. Přesto je lepší být šedovlasý než plešatý, poznamenal Pavel Nikolajevič, a když se otřel froté ručníkem, osvěžil si hladce oholené tváře voňavou kolínskou Je neděle, to je pondělí - teď bylo všechno jedno... Pavel Nikolajevič začal mimovolně uvažovat o peripetiích bezstarostného stáří..